Lukáš Konečný v Lucerně / zdroj foto: Filip Škeřík, extraround.czÚSTÍ NAD LABEM/PRAHA – Je to už více jak půl roku, co Lukáš Konečný (50-5) ukončil svojí profesionální boxerskou kariéru životním duelem na americké půdě proti tehdejšímu šampionovi WBO ve střední váze Peteru Quillinovi (31-0).

Duel sice jasně na body prohrál, přesto se mu za zmíněné období nikdo z jeho případných následovníků nedokázal byť jen přiblížit, natož snad vyrovnat. Sám Konečný by to ale rád změnil. Kromě zástupců své bývalé německé stáje SES Boxing jedná i s dalšími subjekty o projektu tuzemské stáje, která by postupně pomohla vychovat boxery evropských paramatrů.

Nejen o tom je velký novoroční rozhovor s bývalým mistrem Evropy, prozatímním světovým šampionem a také majitelem našeho webu Profiboxing.cz.

KONEČNÝ NA BOXERSKÉ PENZI

Jak se nyní daří Lukáši Konečného, boxerskému penzistovi?

Myslím, že dobře. Pořád je co dělat, zároveň se pořád tak nějak udržuji v kondici, trénuji. Slíbil jsem účast na Jizerské padesátce, což bude hodně náročné, ale věřím, že to zvládnu.

A jak jsi na tom nyní váhově?

Je to různé, nyní budu mít hodně, tak 86 kilo. Určitě jsem přibral i nějakou svalovou hmotu, nikdy dříve jsem třeba nedělal benchpress, zvedám větší váhy, než dříve. Nemyslím si, že bych byl nějak extra tlustý, ale žádná hitparáda to taky není. Pořád plánuji určité sportovní aktivity, takže vím, že se dokážu dostat pod 80 kilogramů, i třeba kdybych si chtěl ještě někdy exhibičně zaboxovat, tak bych to dokázal, přece jen bych nerad vypadal jako Míša Kulička.

Začal ti už box chybět?

Já boxuji furt, dávám si sparingy, trénuji v Ústí se svojí skupinou, občas si zatrénuji v BBC v Praze. Ve formě jsem, nebyl by problém se za měsíc dostat do zápasové formy, akorát bych za tu dobu neudělal váhu, na to bych potřeboval více času.

Tak bys šel polotěžkou (od 79,4 kg, Konečný boxoval naposledy střední do 72,5 kg)...

(Smích) Asi jo, možná bych dal i tu super střední, ale s problémy. Velkými problémy.

Vážnějším problémem by byly ale tvoje oči, které stály za koncem tvé kariéry. Jak to s nimi vypadá?

Je to pořád stejné, možná se to trochu zhoršuje. Když trénuji, nebo spáruji, tak mi hodně vadí. Až natolik, že se s odstupem času divím, že jsem s tím dokázal v Americe boxovat.

A víš konečně, co ti je?

Vím, jen nevím, jak to pojmenovat odborně. Každým okem vidím něco jiného, dva obrazy, jak vertikálně, tak horizontálně. Mozek si to nesrovná, takže vidím dvojitě, nebo rozmazaně. Člověk má kvůli tomu problémy i s odhadem vzdálenosti a podobně. Mám brýle, umí mi to srovnat, ale jen v jednom směru, jakmile se podívám do strany, už je to problém.

Dá se tedy říct, že jakýkoliv tvůj ostřejší návrat do ringu nepadá do úvahy...

Přesně tak. Nějaká nabídka nyní i byla, relativně slušná, ale na to, abych tam vlezl, to nebylo.

Když už jsi zmínil zápas s Quillinem. Neštve tě, jak se to s ním poté vyvinulo? (Američan se vzdal svého titulu, o který si to v polovině prosince rozdali Andy Lee s Mattem Korobjovem, pozn. autora)

Mně to může být relativně jedno. Holt to vzali jeho manažeři jinou cestou a já mu svým způsobem chci i fandit, aby ukázal, že je super boxer, aby tím moje prohra získala na větším kreditu. Plácnu – aby si to rozdal třeba s Golovkinem a zbil ho, to by bylo úplně ideální. (úsměv)

KONEČNÝ O PLÁNECH S ČESKÝMI BOXERY

Ty jsi při spolukomentování souboje Stieglitz vs. Sturm nakousl myšlenku české divize své bývalé německé stáje SES Boxing. Jak to vypadá nyní?

Pořád o tom mluvíme, jednáme, do toho mám schůzku s dalším člověkem, který by byl ochotný do boxu dát peníze, ale pořád není nic domluveného. Potřebujeme boxery, se kterými začneme, byly tady i nějaké holky, s těmi to ale nevypadá, takže hledáme někoho, s kým projekt odstartujeme. Myslím, že tady boxeři jsou, ale je to otázka dvou, tří let. Takže trošku začarovaný kruh. My musíme s někým začít, abychom dokázali peníze získat, a pak se můžu věnovat třeba i trenérsky dalším, jenže je problém právě někoho nyní najít. Sponzora bychom získali, ale musíme ho nalákat na někoho, kdo má potenciál, umí dělat hezké zápasy, může za nějaké dva roky už boxovat o tituly.

A máš v hlavě nějaká jména?

Je to těžké, rozhodně by se dalo počítat s Martinem Parlagim, s někým dalším už by to bylo těžké. Dejme tomu s mladým Sebastianem Bytyqim, jenže větší stáje, větší sponzoři, ti chtějí nějaké jméno, chtějí nějakou těžkou váhu a tam už je problém.

Napadá mě, sáhnout po někom z amatérského ringu?

Jasně, to je pravda. Určitě ano. Ale koho? Dejme tomu Chládek, ale opět jsme u té supertíhy, která tady není. Nikdo špičkový, po kom bych sáhl, tam není.

A co třeba mladí kluci – David Hošek, Dan Táborský, Vasil Ducár?

Já už se v těch amatérech tolik neorientuji. Takže spíše budu dávat na doporučení lidí kolem. První dva pochopitelně znám. Pokud bych si měl vzít třeba Dana, možnost tu je, ale ten kluk by na sobě musel hodně pracovat a jinak, než dosud. Vím, že je to velký bojovník a dříč, ale podle mě to po boxerské stránce žádná sláva není. Čímž ho nechci snižovat, pokud někdo umí makat – a to on umí – tak základ má, dá se s ním pracovat, je mladý, ale je to na dlouhou dobu. Je to o tom ho vyzkoušet a pak se uvidí.

Rozumím, jen dávám příklady jmen těch de facto momentálně nejlepších mladých českých amatérských boxerů v těžké a supertěžké váze u nás...

Jo, souhlasím, ale to jsou prostě ti kluci, kteří mají perspektivu, ale nemají jméno, aby se to na nich nyní dalo postavit. Aby se na ně sponzor chytil.

A co Štěpán Horváth a další?

Počítám s ním, počítám i s dalšími, ale to už nejsou kluci, za které dám ruku do ohně. Jsou to kluci, se kterými se rád domluvím, dám jim šanci, budou trénovat, budou mít plán, zápasy, ale bude to na nich, jak se k tomu postaví.

Takže se dá říct, že nyní budeš i více sledovat amatérský box?

Asi ani ne. Je to o tom, že mi je lidi doporučí a já je vyzkouším. Ale nejdříve jsou třeba peníze, koncepce, potom je mohu začít případně tahat z amatérů do profi. Nyní si nedovolím přijít za Chládkem, nebo i Táborským, a tahat je z amatérů do profi, když není nic jistého, když já bych jim nebyl schopen cokoliv garantovat. Když kluci za mnou přijdou sami, tak je to něco jiného, ale to není tento případ.

A je pravda také to, že oba se nyní soustředí v roce 2015 na olympijskou kvalifikaci do Ria...

Tak jak dopadne, to si bohužel myslím, dokážu říct už nyní, ale uvidíme. Ale pochopitelně to chápu.

KONEČNÝ COBY POLITIK A TRENÉR TELEVIZNÍCH HVĚZD

Kromě podnikání a řešení boxerských aktivit máš ještě jednu – komunální politiku (Konečný se loni na podzim dostal coby nezávislý kromě své úřadu ve svém obvodu také na ústeckou radnici, pozn. autora). Jak si užíváš tuto svojí pracovní náplň?

Je to něco jiného, než na co jsem byl dosud zvyklý. Ale zatím mě to baví, nezanevřel jsem na ni. Na to, že jsem tam chviličku, že jsem nováček, tak mi to relativně jde. Až čas ukáže, kam se to vyvine, jestli mě to bude bavit, jestli mi to půjde. Rád bych dělal něco pro sport, tak uvidíme.

Je politika opravdu tak těžká? Bylo vidět na některých předchůdcích, kteří měli jméno, ale neměli zkušenosti, že jednoduše vyhořeli. Radek John by mohl vyprávět...

Nemůžu soudit nějakou velkou politiku, jsem regionální politik, to je zatím trochu něco jiného. Lidé mě znali, proto mi dali myslím křížek, proto jsem nyní v zastupitelstvu města a dělám ty věci, o které lidem šlo. Vím, že tam za spoustu peněz opravují plavecký stadion, proto do toho rýpu, aby tam bylo všechno v pořádku, aby to nakonec sloužilo skutečně plavání a podobně. Je to jenom o tom, že se bavíš s lidmi, že jim nasloucháš, musíš mít různé kamarády. Rozhodně nevím všechno, je to o čase, který tomu věnuješ.

S trochou nadsázky ti v tomto pomáhá i fakt, že jsi majitelem hospody. Tam se člověk dozví hodně věcí.

To víš, že jo. V hospodě toho slyším hodně, všechno není pravda, ale dozvíš se toho hodně. Člověk postupně mění i své názory, postoje, politika trochu špinavá je, to je pravda. Já byl třeba tady v Úst hodně naštvaný na ČSSD a postupně zjišťuješ, že je všechno trošku jinak, že nic není černo-bílé a pravda je mnohdy na obou stranách. Je to velká škola.

Mimochodem, tys psal, že tě hodně překvapilo zvolení na ústeckou radnici. Skutečně tě to tak zaskočilo?

Na obvodu jsem to tak trochu čekal, i když zase znáš to. Každý ti řekne, že tě zvolí, ale pak za tou plentou to může dopadnout jinak. Já jsem nikoho nepřemlouval, tam jsem to trošku čekal, na magistrátu ale opravdu ne. Navíc tam je pochopitelně daleko více práce, než na obvodu. I když já jsem v obou případech v opozici, takže je to dobré i pro mě. Mohu se učit, do věcí jen rýpat, větší zodpovědnost je zatím na jiných.

Každopádně manželka má asi radost, předpokládám, že doma jsi zavalený papíry.

Tak tak, Jarka je nadšená. Před Vánoci jsem to ale trošku uklidil. (úsměv)

A na závěr. Jak sis užíval, či ještě užíváš natáčení s Daliborem Gondíkem, který s tebou prohrál běžeckou sázku, a Martinem Venclem, kterého se snažíš dostat do formy?

V první řadě to beru hlavně coby promo boxu, že se o něm trochu mluví, ví se o něm. Myslím nyní hlavně spolupráci s Venclem na Víkendu. Beru to lehce s odstupem. On přišel s tím, že chce během půl roku přibrat osm kilo svalového hmoty, což jsem mu říkal, že je blázen.

Na druhou je ale bourák, na to jak hubený, anti-sportovec, tak se umí kousnout, zamakat, měl dvakrát nalomená žebra, pro box má celkem vlohy, což je pro mě velké překvapení. Je to frajer, uvidíme, co z něj vyleze. Celý ten příběh by měl vyvrcholit někdy v březnu, dubnu jeho oficiálním zápasem. Určitě tomu uděláme nějaké větší promo, nebude to jen čistá exhibici, ale reálný duel. Ne s nikým špičkovým, ale s někým, kdo boxovat umí. Tak nějak ani nebude úplně cíl, aby vyhrál. (smích) Chci, aby to se ctí absolvoval, aby ukázal srdce a pak je jedno, jestli prohraje na body, nebo před limitem. Pořád trénuje, spáruje, sice dostával, ale ve třetím kole bylo vidět, že se snaží pořád vracet, pár úderů tam také rozdal, bojovnost mu nechybí.

Co se Gondíka týče, to byla jen sázka, kdo uběhne rychleji pět kilometrů. Bylo to pro mě těžké, ale díky tomu, že jsem větší sportovec, mám větší vůli, tak jsem ho o pár metrů porazil, i když on je určitě lepším běžcem než já. Byla to sranda, lehce jsme si piknuli a pak jsem mu dal kruháč, ty ho myslím, dobře znáš, takže víš, co je to za sviňárnu. Ale zvládl obojí dobře, se ctí. Že poté chcípl, nemohl si ani obléct bundu, to je normální, měl trošku řeči, že je sračka, že není, že takhle bolavý je poté každý.

Takže mi bylo trochu líto, že ho v bulvárech celkem zkritizovali, že je jak kostra a podobně, tak jsem se ho na facebooku trochu zastal. Ten kluk u mě fakt zamakal, byl jsem s ním spokojený, že má nějaké zdravotní problémy a řeší je po svém, nejí maso a podobně, to je jeho věc. Maká, dře jako blbý, rozhodně více než ti, co jej kritizovali. Má nějakou svojí filozofii a pro mě je to frajer.

Takže se dá říct, že tě oba mile překvapili?

Rozhodně. Jsou to normální, dobří kluci, klidně bych s nimi zašel do hospody na pivo, pokecal, jsou to fajn kluci. Potkáváš hodně lidí a sem tam na někom něco negativního najdeš, u nich ale ne.

• < Předchozí
• Další >