Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

Jak tiše přišel, tak i odešel. Box si ruskou hvězdu Sultana Ibragimova našel, ne naopak

Sultan IbragimovSultan IbragimovMOSKVA – Pamatujete si to jméno? Ne. Nelze se divit, je to více než dvanáct let, co stál v boxerském ringu naposledy. Připomenout si ale rozhodně zaslouží. Kdo? Rus jménem Sultan Ibragimov (22-1-1, 17 KO), který stihl během šesti let v profesionálním boxu porazit kde, koho, aby po jediné prohře – s Ukrajincem Vladimirem Kličkem – ukončil v tichosti kariéru.

Traduje se, že si to takhle vyrazila parta elitních ruských boxerů za sparingy do dalekého Dagestánu. Tak nějak se mezi ně nachomýtl místní sedmnáctiletý pastevec koz, který svojí podsaditou postavou připomínal spíše zápasník ze žíněnky než boxera. Jenže tenhle pastevec se jmenoval Sultan Ibragimov a své protivníky zaujal natolik, že z kempu odjel s nimi.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

V amatérském ringu stihl chráněnec Anatolije Černjajeva a tehdejšího viceprezidenta AIBA Ramazana Abacharajeva celkem dost – ze 141 zápasů vyhrál 135. Chladně, s klidem, mimo jiné nad Malikem Scottem, Robertem Cammarellem, Kubratem Pulevem či Timurem Ibragimovem, svým jmenovcem a kamarádem, se kterým později vyrazil za velkou louži dobývat svět.

To už se mu na krku houpala stříbrná olympijská medaile, když v australském Sydney nestačil tenhle šikovný levák jen na kubánskou legendu Felixe Savóna. K tomu mu v kapse cinkalo stříbro z ME a bronz z MS.

„Prostě to tak mělo být. Chtěl jsem to zkusit, žil jsem v Miami, blízko pobřeží, měl tam své auto, přátele,“ vrací se do minulosti v jednom z nedávných rozhovorů bijec z Dagestánu. „My lidé z Kavkazu jsme žhaví, hodně. A na to, abys žil v cizí zemi, musíš být naopak uvnitř chladný, jinak se ti začne stýskat,“ přidal vysvětlení, proč v zámoří otec tří dětí nezůstal.

Přitom mohl. „Měl všechno. Všechny předpoklady stát se hvězdou. Ale tomu chlapovi člověk jen těžko viděl do hlavy, těžko jsi věděl, na čem s ním jsi,“ vypráví Leon Magules, známý to manažer, který oba jmenovce Ibragimovy zastupoval.

Ne, nemyslí to zle, na dnes stále teprve pětačtyřicetiletého rodáka z Tlyaratu, který je v Dagestánu nesmírně váženou osobou, o které s úctou mluví i hvězda UFC Chabib Nurmagomedov, vzpomíná v dobrém. Jen jednoduše nedokázal pochopit duši tohoto tichého zabijáka. „Box si našel jeho, ne naopak,“ přidává.

Sultan Ibragimov v akciSultan Ibragimov v akci

Sultan Ibragimov v akciSultan Ibragimov v akci

A tento sport může být za tento nález určitě rád. Pokud někdo může bojovat s polotěžkými vahami Sergejem Kovaljovem a Arturem Beterbijevem (a také těžkou vahou Alexandrem Povětkinem) o post nejlepšího ruského profíka historie, pak právě on.

Už ve 14. duelu profesionální kariéry vybojoval menší pás WBO, následně se popral na tiskovce s Američane Lancem Whitakerem, kterého za jeho průpovídky ztrestal v sedmi kolech už mezi šestnácti provazy.

Poté se postavil v eliminaci IBF favorizovanému Rayi Austinovi. Duel skončil kontroverzní remízou – na přesné údery lehce vyhrál domácí, tedy Austin, na přesné zásahy – tzv. „power punches“ – ale vládl Ibragimov.

Půl roku nato dostal Austin lekci od Vladimira Klička a prohrál s ním ve za 263 vteřin, naopak dagestánský ranař za 46 sekund vyprovodil Javiera Moru, aby dostal šanci proti čerstvému šampionovi WBO Shannonu Briggsovi.

Ten se vezl na vlně po úchvatném zvratu ve dvanáctém kole se Sergejem Ljachovičem, na tiskovku přišel v obleku kostry, zatímco jeho vyzývatel ve slušivém obleku. Jako by přišel bijci s přezdívkou „Kanón“ nabídnout životní pojistku, a ne s ním zápasit v ringu.

A možná ji měl Briggs podepsat. Na začátku června 2007 dostal v Boardwalk Hall školení. On, o hlavu vyšší, pětadvacet kilo těžší. „Totálně ho zesměšnil. Bylo to neuvěřitelné. Tohle nebyl žádný těsný zápas, ale regulérní výprask,“ žasne i po letech Margules. Ten chtěl okamžitě duel s regulérním šampionem WBA Ruslanem Čagajevem. V Moskvě.

Na ten ale nikdy nedošlo. Ibragimov smutnit nemusel, do ruské metropole přiletěl Evander Holyfield, který toužil po zlomení rekordu krajana George Foremana, toho času nejstaršího šampiona těžké váhy (tehdy ještě i v boxu vůbec) historie. Nepovedlo se mu to, také jeho domácí bijec s přehledem porazil.

Mimochodem, zákulisí jednání příliš známá nejsou, pravdou ale je, že s uzbeckým národním hrdinou pojí Ibragimova dlouholeté přátelství.

22-0-1, titul mistra světa, 32 let. Ibragimov byl na vrcholu, mohl si vybírat. A vybral – Ukrajince Vladimira Klička, který právě startoval svoji desetiletou dominanci nad těžkou vahou. Oba bijci z východu se střetli 23. února 2008 ve slavné Madison Square Garden. Duel ale přesně ukázal, proč si obrovitý „Dr. Steelhammer“ nikdy nezískal obdiv zámořského publika.

V duelu pracoval jen přední rukou, za což jej tehdy peskoval i vlastní kouč Emanuel Steward. „Boxoval účelově. Neměl instinkt zabijáka. Nikdy. A ve chvíli, kdy neměl proti Tysonu Furymu výhodu své výšky, rozpětí paží a nemohl se na vás věšet, měl problém. Upřímně, nejlepší zápas kariéry předvedl vlastně až na její závěr s Joshuou. Tam i mě překvapil. Nečekal jsem, že má v sobě tolik vůle,“ vrátil se ke svému jedinému přemožiteli po letech.

Krátce po zápase odmítl řešit, jestli byl zraněn, byť Margules i další jeho manažer Boris Grinberg mluvili o únavové zlomenině v ruce. „Byl jsem zklamaný, protože mohl i přes porážku bojovat dál. Mohl vydělat ještě hodně peněz (a on s ním). Ale prostě se rozhodl a odešel, hotovo. Stejně rychle jako se stal mistrem světa, tak byl pryč,“ připomíná šéf stáje Warriors Boxing onu složitou mysl svého chráněnce.

„Prostě jsem dostal znamení shůry, že mám skončit. Jaké? Před zápasem s Kličkem jsem se postupně dostával ze tří zlomenin levé (zadní) ruky. Každý týden jsem chodil za lékařem, ruka mě neustále bolela. Stal jsem se mistrem světa, neměl jsem důvod pokračovat v kariéře. A udělal jsem dobře, myslím, že boxer by neměl v ringu přesluhovat,“ přiznal po letech sám Ibragimov.

Ten se vrátil zpět do Ruska. A ne, nevrátil se zpět na stepi pást kozy. Je zde veleváženou osobou, v Dagestánu se spolu s dalšími místními ikonami – Albertem Selimovem a Gajdarbekem Gajdarbekovem – stará o box. Mužský a také ženský. Vedle toho pracuje v obchodní sféře.

„Jsem šťastný, baví mě to. A také musím nějak zajistit svoji rodinu, vychovávat a vzdělávat své děti, vytvářet jim co nejlepší možnosti pro kvalitní život. A největší hvězda těžké váhy současnosti? Tyson Fury. Ten kluk mě vážně baví, je originál. Dokázal psychicky zlomit Klička. A dokázal se vrátit ve velkém stylu, nečekal jsem, že si poradí s Deontayem Wilderem,“ dodal Ibragimov, který se i nyní udržuje v kondici. Byť ne boxem.

„Když jsem skončil, všechno mě bolelo. Trénuji v posilovně, jdeme si s kamarády sem tam zahrát fotbal, basketbal a baví mě ragby. Box už nechávám mladším,“ pousměje se nakonec přece jen jeden z nejméně výrazných šampionů těžké váhy posledních dekád. Tedy mimo ring, v něm byl naopak výjimečný...

Sultan Ibragimov v akciSultan Ibragimov v akci

Sultan Ibragimov v akciSultan Ibragimov v akci

Nemáte povoleno vkládat komentáře.

Copyright © 2010-2020 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze