Profiboxing.cz

Přepnout do PC verze

Larry Holmes: 'zabiják z Eastonu', co se měřil jen s těmi nejlepšími

Larry Holmes / zdroj foto: internetLarry Holmes / zdroj foto: internetPRAHA – Není moc boxerů v historii, kteří by se mohli pyšnit tím, že by se utkali s Muhammadem Alim, Mikem Tysonem a Evanderem Holyfieldem. Vlastně je takový jen jeden – Larry Holmes. Tohle je jeho životní příběh...

 

Eric Esch, známější pod bojovou přezdívkou "Butterbean" schytává silný úder a docela ochotně se poroučí na podlahu ringu. Právě probíhá poslední, desáté kolo jeho životního boje. Proti němu totiž stojí jedna z nejlepších těžkých vah všech dob - Larry Holmes. Ten nakonec vítězí na body jednoznačně u všech tří sudích.

Butterbeanovi je tento večer úctyhodných 36 let a rozhodně odboxoval s šampiónem dobrý zápas - neprohrál knockoutem. Ovšem, co je to proti Larry Holmesovi, kterému je už třiapadesát a právě odboxoval poslední zápas své dlouhé profesionální kariéry...

Začátky

Když se 3. listopadu 1949 narodil jako čtvrté dítě Johnovi a Flossie Holmesovým syn, dostal jméno Larry. V roce 1954 se rodina přestěhovala do Eastonu v Pensylvánii a tehdy docela jistě nikdo netušil, že se právě narodil chlapec, který své bydliště proslaví svou pozdější boxerskou přezdívkou, "Zabiják z Eastonu". Larry opustil školu již v sedmé třídě a začal pracovat v myčce aut za 1 dolar za hodinu. Později řídil nákladní auto a pracoval v kamenolomu.

Svou amatérskou boxerskou kariéru začal Holmes až ve svých devatenácti letech. Ve svém dvaadvacátém amatérském boji se utkal v roce 1972 s Duanem Bobickem v olympijské kvalifikaci. Zápas prohrál a Bobick odjel na OH v Mnichově, kde ve čtvrtfinále podlehl legendárnímu Teofilo Stevensonovi. Po prohře s Bobickem ukončil Holmes svou amatérskou kariéru a 21. března 1973 vítězí ve svém prvním profesionálním zápase nad Rodellem Dupreem.

Larry Holmes v akci / zdroj foto: internetLarry Holmes v akci / zdroj foto: internetKrátce na to pracuje jako sparringpartner pro Muhammada Aliho, Joe Fraziera, Earnie Shaverse či Jimmyho Younga. Začal konečně vydělávat a zároveň se hodně naučil: "Byl jsem mladý a s těmi chlapy jsem zápasil po svém. Říkal jsem si, že tihle jsou nejlepší a já můžu být později jedním z nich."

Na vrcholu kariéry měl Larry obdivuhodné parametry. Měřil 191 cm a rozpětí jeho paží bylo 206 cm. Jeho profesionální bilance zahrnuje 69 výher (z toho 44 KO) a 6 porážek. Jeho levý hák je dodnes považován za jeden z nejlepších úderů v historii boxu.

Byl šampiónem WBC od roku 1978 do roku 1983. Dvacetkrát úspěšně obhájil mistrovský pás. Vyhrál svých prvních čtyřicet osm profesionálních bojů což téměř odpovídá výkonu Rockyho Marciana (tomu se to podařilo 49 krát).

Vrchol kariéry

Už v březnu 1978 poráží Earnieho Shaverse a získává tak právo bojovat o mistrovský titul WBC s Kenem Nortonem. Zápas se koná 9. června 1978 v Las Vegas v Caesars Palace a je vypsán na tehdy obvyklých 15 kol. Je to velmi vyrovnaný a tvrdý zápas. Po čtrnáctém kole mají všichni tři bodoví rozhodčí na svých lístcích uveden nerozhodný stav. V posledním kole se dva z nich přikloní na stranu Larryho Holmese a ten tak těsně vítězí většinovým rozhodnutím.

Poté Holmes celkem snadno obhajuje proti Alfredu Evangelistovi (KO 7) a Ossie Ocasiovi (TKO 7). Až jeho třetí obhajoba se změnila překvapivě v zatraceně tvrdý oříšek. 22. června 1979 se Holmes představil v Madison Square Garden proti Mike Weaverovi. Ten měl na uchazeče o mistrovský titul velmi slabou bilanci (19-8-0), ale v ringu se papírové předpoklady nepotvrdily.

Po deseti vyrovnaných kolech se Holmesovi podařilo ke konci 11. kola zasáhnout Weavra pravým zvedákem a poslat ho do počítání. Ve dvanáctém kole šel Holmes okamžitě do útoku. Zatlačil soupeře do provazů a zasahoval jej jedním těžkým úderem za druhým. Až vstup sudího mezi oba boxery ukončil tento boj ve prospěch Larryho Holmese. "Ten chlap ze mě málem vymlátil duši. Před zápasem mu nikdo nevěřil, ale teď je vše jinak," prohlásil Larry po zápase.

Už 28. září 1979 opět v Caesars Palace poráží Holmes podruhé Earnieho Shaverse. Holmes ovládl šest prvních kol, ale v 7. kole poslal Shavers Larryho k zemi těžkým pravým hákem. Holmes vstal, přežil kolo a došel si pro vítězství v 11. kole TKO. Pak následují další tři úspěšné obhajoby: Lorenzo Zanon (KO 6), Leroy Jones (TKO 8) a Scott a Ledoux (TKO 7).

V říjnu 1980 se Larry Holmes postavil do ringu opět v Caesars Palace proti legendě těžké váhy, samotnému Muhammadu Alimu. Ten zápas byl, víc než cokoliv jiného, smutný. Ali už zdaleka nebyl tím rychlonohým motýlem s obrovskou frekvencí úderů. Respekt k velkému boxerovi byl znát i z úderů Larryho Holmese: "Nechtěl jsem ho zranit ani opravdu tvrdě zasáhnout. Je to nejlepší boxer, co kdy stál v ringu a já k němu cítil stále respekt," prohlásil několik let po boji Larry Holmes.

Ali je poražen po tom, co Holmes vyhrál každé z odboxovaných kol. V 10. kole je zápas ukončen rozhodnutím RTD (Referee technical decision je termín používaný v případě, kdy rozhodčí zastaví zápas poté co kolo bylo dokončeno. Může tak učinit na základě vlastního úsudku, rozhodnutí lékaře nebo když bojovník dá najevo, že nechce již v zápase pokračovat), poté co na konci desátého kola Aliho trenér Angelo Dundee zastavil boj.

Po tomto vítězství získal Larry Holmes uznání jako světový šampióna těžké váhy časopisem The Ring. Ali pak zdůvodňoval svůj špatný výkon požitím léků na štítnou žlázu. Snad nikdo neměl z tohoto zápasu radost. Holmesovi bylo líto, že zbil muže, který stál u zrodu jeho kariéry, Ali litoval, že do zápasu šel s ohledem na svůj zdravotní stav. Fanoušci tak byli svědky jednoho z nejtrýznivějších zápasů v historii boxu.

Boj s Cooneym

Po osmi obhajobách před limitem byl Holmes nucen utkat se s nepříjemným Trevorem Berbickem. Zápas se konal 11. dubna 1981 a Larry zvítězil jednomyslně po patnácti odboxovaných kolech. Následují obhajoby proti Leonu Spinksovi (TKO 3), Renaldo Snipesovi (TKO 11). Pak již Holmes nastoupil k legendárnímu zápasu proti Gerry Cooneymu. Don King a manažer Dennis Rappaport tak začali jednu z nejmohutněji rasově laděných kampaní v historii boxu.

Chtěli tak především zvýšit zájem veřejnosti o tento boj. A tak i hollywoodské hvězdy se vyjadřovali o překot k tomuto zápasu. Cooney byl vyfocen na obálce časopisu Time s Rockym alias Sylvestrem Stallonem. Pak byl označován jako "The Great White Hope", podle stejnojmenného filmu z roku 1970. Bílí extrémisté vyhrožovali, že až vstoupí Holmes do ringu bude tam dost agentů, kteří budou připraveni střílet. Černí extrémisté opáčili, že velmi rázně zakročí, bude-li Holmes napaden. I proto bylo v den zápasu všude plno policejních odstřelovačů na okolních střechách.

Tehdější prezident Ronald Reagan měl nainstalovanou přímou linku do šatny Cooneyho, aby mu v případě vítězství mohl ihned poblahopřát. V Holmesově šatně žádné přímé spojení nebylo. Zápas se konal na parkovišti hotelu a kasina Caesars Palace, kde pořadatelé připravili místa pro 32 tisíc fanoušků. Boj byl vysílán živě na uzavřených okruzích pay-per-view televizí po celém světě. Až týden po zápasu došlo k repríze na HBO a ještě o něco později na ABC.

Larry Holmes a Evander Holyfield / zdroj foto: internetLarry Holmes a Evander Holyfield / zdroj foto: internetHlasatel před zápasem jmenoval jako prvního Holmese. Fanoušci dobře vědí, že obhájce titulu je jmenován jako druhý a někteří to považovali za bezprecedentní. Oznámení tak bylo považováno za ostudné a neuctivé k šampiónovi. Přesto, když se boxeři dotkli rukavicemi řekl Holmes Cooneymu: "Ať je to dobrý boj." A to rozhodně byl. HBO o tomto zápase dokonce natočila jeden z dílů seriálu The Legendary Nights. Zápas začal v rychlém tempu, ale už ve druhém kole poslal Holmes Cooneyho k zemi. Ten byl během zápasu třikrát napomínán za údery pod pás.

Boj byl pak rozhodčím zastaven ve 13. kole, když Cooneyho trenér Victor Valle, vstoupil do ringu a zastavil boj. To se stalo krátce poté, co byl jeho svěřenec počítán po sérii Holmesových úderů. "Cooney mě zasáhl tak zatraceně těžce, že jsem to cítil ve všech kostech," řekl po boji Holmes. Oba se pak stali blízkými přáteli. Holmes pomohl Cooneymu s organizací nadace, která pomáhá bývalým boxerům získat pracovní místa či zdravotní pojištění po odchodu do boxerského důchodu.

Osudný Michael Spinks

Ale zpět ke karéře Larryho Holmese. Po zápase s Cooneym následuje dalších osm vítězných zápasů (např. Tim Whiterspoon). Marvis Frazier (syn slavného otce Joe Fraziera) se s Holmesem utkal 25. listopadu 1983. WBC ale odmítla tento zápas schválit jako titulový. Holmes si s Frazierem poradil snadno a zvítězil hned v prvním kole TKO. Měsíc na to se vzdal pásu WBC, aby rok poté porazil Jamese Smithe ve dvanáctém kole TKO a získal tak mistrovský pás nově vzniklé IBF. Již při třetí obhajobě nově získaného pásu Larry poprvé okusil hořkost porážky.

Dne 21. září 1985 ztratil titul IBF velmi těsným, ale jednomyslným rozhodnutím v boji s Michaelem Spinksem. Odveta se konala 19. dubna 1986. Spinks v tomto zápase udržel mistrovský titul na základě sporného rozhodnutí. Rozhodčí Joe Cortez 144-141 (Holmes), rozhodčí Frank Brunette 141-144 (Spinks) a soudce Jerry Roth 142-144 (Spinks). Po zápase Larry prohlásil: "Rozhodčí i organizátoři tohoto zápasu mě mohou políbit tam, kde slunce nesvítí. A protože jsme na HBO, tak je to - to moje velké černé vzadu."

Comeback

Dne 6. listopadu 1986, tři dny po svých 39. narozeninách oznámil Holmes odchod do boxerského důchodu. Z něho jej vytáhla až zajímavá nabídka na sklonku roku 1987 na 2,8 miliónů dolarů. Na tyhle peníze si mohl přijít, kdyby přistoupil na nabídku úřadujícího šampióna - Mika Tysona (32-0-0). Jak to dopadlo vědí příznivci boxu velmi dobře. Tyson vyřídil Holmese ve čtvrtém kole. Celkem třikrát se Larry potkal s podlahou ringu v Atlantic City. Bylo to poprvé a naposled, kdy byl Larry konckoutován.

Po více než třech letech se Holmes vrací znovu. O zápas s ním projevilo zájem mnoho slavných boxerů. Přeci jenom - jméno Holmes bylo v těžké váze stále pojmem. V roce 1992 se utkal s Ray Mercerem a zvítězil na body. Za čtyři měsíce prohrál na body ve vyrovnaném boji o pásy WBC, WBA a IBF s Evanderem Holyfieldem. V roce 1995 prohrává na body opět velmi těsně s Oliverem McCallem o pás WBC. V roce 1997 bojuje v Dánsku s Brianem Nielsenem (31-0-0) o pás IBO a prohrává většinovým rozhodnutím těsně na body. To je Larrymu už 48 let!

23. ledna 1999 se měli v Houstonu střetnout dvě boxerské legendy, Larry Holmes a George Foreman. Foreman odvolal tento zápas několik týdnů před začátkem, neboť mu promotér nezaplatil zbývajících 9 miliónů dolarů. "Big George" získal 1 milion dolarů nevratné zálohy a Holmes svých 400 tisíc.

Holmesovy další dva souboje byly jakýmsi návratem do minulosti. Larry se utkal se svými bývalými soupeři Jamesem "Bonecrusher" Smithem (TKO 8) a Mike Weaverem (TKO 6). Poslední zápasem kariéry byl již v úvodu zmíněný duel s Butterbeanem.

Epilog

Po skončení kariéry se Larry usadil v Eastonu, kde investoval peníze vydělané během bohaté a dlouhé kariéry. Zaměstnává zhruba 200 lidí a podniká v obchodě, vlastní dvě restaurace a noční klub, školicí centrum, komplex kancelářských budov, snack bar a hrací automaty. Je dodnes respektovaným šampiónem a bezesporu patří k legendám jako byli Ali, Frazier a Foreman. Je jen škoda, že boxery s tak bojovným srdcem jako měl Larry Holmes dnes těžká váha postrádá.

Nemáte povoleno vkládat komentáře.

Copyright © 2010-2019 Profiboxing.cz

Nahoru PC verze