PRAHA – V dnešním video okénku vám jen stěží můžeme nabídnout jiný příběh, než ten, který se udál přesně před čtyřiceti lety v Kinshase, hlavním městě Konžské demokratické republice (dříve Zairu). Na obřím stadionu se proti sobě postavili v zápase století Muhammad Ali (tehdejší bilance 44-2, 31 KO) a George Foreman (40-0, 37 KO)...

Dvaatřicetiletý Ali šel do zápasu coby vyzývatel a také outsider. Neporažený a v té době i nezpochybnitelný král těžké váhy George Foreman rozséval hrůzu ještě více, než v šedesátých letech Sonny Liston. Jeho dělové háky na tělo i hlavu, které trénoval na betonových sloupech, byly už v té době legendární.

VÍCE K TÉMATU:

• Týden II.: Legendární Muhammad Ali popřel zvěsti o blížící se smrti
• Víkend I.: Dožije se legendární Muhammad Ali roku 2015?
• Víkend: Öner střílí na Kinga, Muhammad Ali na pokraji smrti?
• George Foreman: Těžká váha? Ta nyní v boxu neexistuje!
• VIDEO Muhammad Ali IV.: Horor v Manile, konec příběhu
• VIDEO Muhammad Ali III.: Zlatá éra boxu aneb Zrodila se legenda!
• Muhammad Ali II.: Bolestný pád až na samé dno
• Muhammad Ali I.: Bodající včela a létající motýl, který změnil svět boxu

Ali si z něj ale moc nedělal. Od chvíle, kdy dorazil do Zairu, užíval si pozornosti médií i lidu jako skutečný král. Zatímco Foreman se pozornosti stranil, on ji vyhledával. A do rivala se navážel, co to šlo.

„Stejně, jako když jsem bojoval s tím šeredným šampionem Sonnym Listonem i tohohle blbečka se všichni bojí!... Čeho se bojí?... Není se čeho bát... Tak čeho se bojí?!" šil do protivníka, kterého nazýval opicí a dalšími „milými" výrazy, provokoval při jeho trénincích i při diskuzích před novináři.

„Včera jsem šel po ulici, a nějací lidé na mě pořvávali „Buma ye", což v jejich jazyce znamená „Zabij ho". Nelíbí se mi, že to říkají, za všechno může Ali. Těším se, až mu tu klapačku zavřu," zvládl pouze kontrovat daleko méně výřečný pětadvacetiletý šampion. Za něj ale mluvily výsledky v ringu. Vždyť i slavný novinář Howard Cosell posílal o sedm let staršího Aliho do důchodu ještě před střetnutím s „Big Georgem".

Ten se ale nedal. Přece jen pět milionů dolarů, o které si řekl a kvůli kterým musel Don King sehnat sponzory v čele s právě prezidentem Zairu Mobutem Sesem Sekem, sláva a další zápis mezi legendy sportu, to byla příliš velká motivace. Stejně jako vlastní ego a víra v sama sebe.

Výsledek? Ali v prvním kole zjistil, že otevřená partie s Foremanem je cesta do pekel. Jal se proto utahat dnes již legendárním stylem „Rope-a-Dope" (provazový blbec). Po čtvrté hodině ranní (kvůli vysílání HBO do Ameriky) a v obrovském vedru a dusnu jednoduše Foremana utahal jako kotě.

„V sedmém kole jsem mu dal tvrdý úder na bradu, myslel jsem, že jsem s ním otřásl, a on se mě jen zeptal: A to je Georgi všechno, co umíš?!" přiznal později rostoucí frustraci Foreman. Údery, které do té doby dokázali zničit všechny soupeře včetně Joa Fraziera, s Alim příliš nedělaly. Také proto, že většinu úderů pochytal do krytu, případně srazil, nebo šel svým pohybem ve směru rány, nikoliv proti.

Jestliže Ali narazil poprvé v kariéře na fyzicky silnějšího protivníka, pak Foreman poprvé narazil na soupeře, který byl odolnější, než on. A také boxersky chytřejší. Sebezničující taktika, která „Toho Největšího" stála také hodně sil (a možná u něj spustila jeho Parkinsonovu chorobu), totiž slavila úspěch.

A v závěru osmého kola si nejdříve znovu Ali s Foremanem „pokecal", aby jej následně rychlou kombinací poslal k zemi. Velký a neporažený šampion byl poprvé (a také naposledy) v kariéře na zadku na podlaze ringu. Na „devět" se sice zvedl, více ale nedokázal a ringový v čase 2:58 osmého dějství duel ukončil. Duel, ve kterém mimochodem prohrával také jasně 0-3 na body a který by i z tohoto hlediska vyhrával jen stěží...

Magazín The Ring označil tento souboj za největší v roce 1974 a jeden z deseti největších historie. Diváci britského Channel 4 jej zařadili na sedmé místo mezi největšími sportovními událostmi 20. století, americká stanice pak na první. V roce 1996 dostal dokument o zápase „When We Were Kings" (Když jsme byli králové) Oskara (mimochodem cenu vyhlásil vedle Tommyho Leeho Jonese i Will Smith, který si o pět let později zahrál Aliho ve stejnojmenném filmu!).

Jeho předávání se zúčastnili oba – Parkinsonem ochromený Ali, i stále aktivní a v té době nejstarší světový šampion historie Foreman. Ten Foreman, který svému příteli pomohl na podium. Ano, příteli. Zatímco totiž nenávist mezi Alim a Frazierem vydržela desetiletí a druhý jmenovaný odpustil sokovi až pár let před smrtí, nepřátelství mezi účastníky „Rumble in the Jungle" zůstalo v ringu v Kinshase.

„Bojovali jsme spolu dávno, později jsme se stali přáteli. V roce 1984 jsme se již milovali, nyní mohu říct, že mi není nikdo na tomto světě mimo moji rodinu blíže, než Ali," řekl později Foreman o svém rivalovi, se kterým oba toužili po nikdy neuskutečněné odvetě.

„Není to jen největší boxer historie. Protože to dostatečně nevystihuje jeho velikost. Měl dar. Není pěkný, je krásný! Všechno krásné, co na Americe milujeme, představuje právě Ali," dodal.

Ač o těchto slovech přece jen někteří pochybují, o něčem pochyb není: duel z 30. října roku 1974 vstoupil do historie nejen boxu, ale sportu jako skutečný rachot v džungli...

Ali vs. Foreman / zdroj foto: Archiv

VIDEO ZÁPASU MUHAMMAD ALI VS. GEORGE FOREMAN

PŘEDÁVÁNÍ OSKARŮ V ROCE 1996

• < Předchozí
• Další >