Vladimir Kličko / zdroj foto: Boxingscene.comPRAHA –Ve čtvrtek 3. srpna 2017 dopoledne oznámil ukrajinský boxer Vladimir Kličko, že jeho dlouhá kariéra je definitivně u konce. A s ním skončila jedna dlouhá a rozporuplná éra v tomto sportu.

Legendární Američan Mike Tyson, vedle krajana Muhammada Aliho, nejznámější mistr boxerského řemesla, to vyjádřil před lety trefně. „Když jste mistrem světa těžké váhy, je to jako byste byl americkým prezidentem. Je to obrovská tíha a odpovědnost. Nic více ve sportu není.“

VÍCE K VLADIMIRU KLIČKOVI:

• Kličko odstartoval odcházení legend. Své sbohem řekli Marquez, Bradley a také Cotto
• VIDEO TOP 7 duelů kariéry Vladimira Klička: slavné i méně známé výhry i drsné porážky
• Bouřlivák Shannon Briggs: Jo, dopoval jsem. Škoda, chtěl jsem knockoutovat Klička
• NÁZOR Vladimir Kličko: poslední dinosaurus, jenž nenechal v supertíze kámen na kameni
• KONEC! Vladimir Kličko se rozhodl odejít do důchodu, jeho odveta s Joshuou nebude
• Rozloučí se Kličko s kariérou v Las Vegas? Dohoda o odvetě s Joshuou se blíží

Ve chvíli, kdy se minulý čtvrtek rozloučil jednačtyřicetiletý Ukrajinec Vladimir Kličko se svojí jednadvacetiletou profesionální kariérou, hodně štěstí do té další, jak o ní sám mluvil, mu vedle kolegů z ringu popřály mimo jiné také fotbalové kluby Bayern Mnichov a Hamburk SV. Tedy tým z města, kde spolu s o čtyři roky starším bratrem Vitalijem žil poté, co v roce 1996 oba vstoupili do profesionálního ringu.

Už předtím ale oba ukrajinští obři psali zajímavou historii. „Poprvé jsem vzal rukavice na ruce v našem starém bytě v Kyjevě, když mi bylo deset let. Chtěl to Vitalij. Dostal jsem první ránu a vůbec se mi to nelíbilo. Neměl jsem box rád,“ vyprávěl s odstupem času Vladimir, který se narodil v kazašském Semipalatinsku (nyní Semey).

Stejně jako jeho starší bratr ale má ukrajinskou národnost a hrdě se k ní hlásí. Ostatně společně s otcem Vladimirem – sovětským leteckým důstojníkem – a maminkou Naděždou se nakonec i přes bývalé Československo usadila celá rodina v Kyjevě.

Zatímco Vitalij z počátku sbíral slávu coby kickboxer, jeho mladší sourozenec začal ve třinácti s klasickým boxem. „Vitalij je z kamene. Je tvrdý a trvá mu, než se něco naučí. Vladimir je z hlíny. Šikovný, chytrý, učenlivý, ale také se rychleji opotřebí,“ ohodnotil urostlé svěřence jejich první kouč Vadim.

Poprvé se jejich kariéry proťaly v roce 1995. Vitalij Kličko skončil stříbrný na amatérském mistrovství světa v supertěžké váze, Vladimir v těžké váze skončil ve čtvrtfinále, oba ve svých vahách ovládli armádní šampionát v Itálii. Se starším z bratří podepsali smlouvu v bundesligové Spartě Flensburg.

Jenže ten kvůli pozitivnímu dopingovému nálezu, který dodnes odmítá, přišel jak o německé angažmá, tak o olympijské hry. V obou případech jej zastoupil mladší sourozenec, byť o něm u našich západních sousedů neměli ani tušení. Vladimir v první bundeslize v deseti zápasech neprohrál, z her v Atlantě pak přivezl zlato v nejtěžší váhové divizi.

S parádním rekordem 134 výher a 6 porážek byl čas přejít k profesionálům. Oba odmítli americkou promotérskou legendu Dona Kinga a upsali se Klausi-Peteru Kohlovi z dnes již neexistující hamburské formace Universum.

V roce 2000 se pak stal Vladimir Kličko poprvé mistrem světa, když ve dvanácti kolech doslova zbil Američana Chrise Byrda. „Za prvé – nejsme padavky. Za druhé – teď jsem světovým šampionem já. A za třetí – svého bratra miluji,“ pronesl po triumfu ještě v ringu.

Ke svým slovům měl důvod. Právě Byrd o půl roku dříve připravil jeho staršího sourozence o neporazitelnost a titul. Ukrajinský kolos přezdívaný „Dr. Ironfist“ přitom souboji dominoval, vedl na body, jenže si na konci třetího kola ošklivě zranil rameno a po devátém svoji snahu vzdal.

Bez zjevných a na první pohled patrných potíží. V Americe byl v tu chvíli za padavku a sraba. „Nemá mentalitu šampiona. Sotva mohu uvěřit tomu, co jsem právě viděl,“ zkritizoval jej legendární komentátor Larry Marchand.

Co na tom, že pokud by Kličko v boji pokračoval, do smrti by z něj byl mrzák. Byla to mimochodem jejich druhá sourozenecká msta. Ta první přišla o rok dříve, když naopak Vitalij zdolal jiného Američana Rosse Purittyho, který v roce 1998 jako první knockoutoval Vladimira.

„Miluji svého bratra. Rodiče mi v dětství řekli, že se o něj mám starat, že na něj mám dohlížet. A doteď mi neřekli, že bych s tím měl přestat,“ usmíval se před pěti lety.

Přitom v té době ale nebyl jejich vztah ani zdaleka tak idylický, jak se mohlo zdát.

Psal se začátek října roku 2004 a budoucí král těžké váhy schytal drtivou nakládačku od Američana Lamona Brewstera, po které skončil v lasvegaské nemocnici s podezřením na krvácení do mozku. Po cestě zpět v letadle Vitalij svému bratru řekl: „Podívej se na sebe do zrcadla. Vidíš, jak vypadáš? Tvá kariéra je u konce.“

Ten ale neposlechl.

O dva měsíce později byl zpět ve svém kempu. S kompletně novým týmem a koučem Emanuelem Stewardem, kterého si zvolil za svého trenéra poté, co skončil jeho poslední chráněnec v těžké váze – Brit Lennox Lewis. Ten Lewis, který ve své rozlučce porazil Vitalije Klička, který se s oběma poté spřátelil a byl mezi prvními, kdo minulý čtvrtek poděkoval Vladimirovi za jeho kariéru.

„Změnili jsme všechno. Stravování. Boty, protože jsem mu říkal, že černá ho brzdí, naopak z bílé bude čerpat energii. Místo vazelíny jsme na mazání obličeje začali používat kokosové mléko, které se vsákne do kůže a zvláční ji. Byly to detaily, ale společně pomohly vytvořit skvělý celek,“ vyprávěl před lety Steward.

Muž, jehož svěřenci v těžké váze vyhráli 34 ze 37 titulových zápasů, a kterému prošlo rukami 41 světových šampionů.

Posledním z nich byl právě Ukrajinec přezdívaný „Dr. Steelhammer“, se kterým strávil hodiny času v ringu, ale ještě více času obyčejným povídáním o čemkoliv. „Nikdy jsem netrénoval boxera, u kterého by byla tak důležitá hlava a psychika,“ přiznával Steward. Společně poráželi soupeře až do roku 2012, kdy malý velký muž světového boxu zemřel.

Zhruba rok poté, co Kličkové přišli o milovaného otce Vladimira, který podlehl rakovině coby následek jeho práce u armády po nehodě v Černobylu.

Milovník šachů – ostatně ty boxerské sám rozehrával v ringu –, kouzelnictví a kitesurfingu si s oběma osobními ztrátami dokázal poradit. Těžké váze vládl i jim navzdory. Byť byla jeho dominance mnohdy zpochybňována výběrem rivalů i stylem, jakým k výhrám dokráčel.

„Chci vítězit. Děsí mě pocit, že bych někdy prohrál, chci odejít coby šampion,“ opakoval v tomto období několikrát své osobní motto, kvůli kterému jej část fanoušků nenáviděla. Jiní naopak milovali Stewardem zmíněnou preciznost a důraz na sebemenší detail. Ani to mu ale nakonec k naplnění vlastního přání nepomohlo.

Devítileté panování Vladimira Klička nad těžkou vahou, během kterého kritice navzdory porazil všechny nejlepší soupeře své doby, ukončil až v listopadu roku 2015 výstřední Brit Tyson Fury. Přesně tak, jak Steward shodou okolností o několik let dříve předpověděl, když právě tohoto manchesterského rodáka pasoval na Kličkova nástupce.

Ovšem až po konci jeho kariéry.

K tomu došlo až nyní. Po další prohře s neporaženým ostrovním bijcem Anthonym Joshuou. Jako kdyby se muž s vysokoškolským diplomem, dvěma ukrajinskými státními vyznamenáními rozhodl, že si sám vybere nástupce.

Fury, který je momentálně také v důchodu a léčí svoje psychické problémy způsobené bipolární poruchou, mu pro jeho vystupování a výstřednost neseděl.

S Joshuou, se kterým svedl na konci dubna epickou jedenáctikolovou bitvu před devadesáti tisíci diváků ve fotbalovém Wembley, si naopak padl do noty. Tři měsíce se rozhodoval, zda aktivuje klauzuli o odvetě, na kterou měl právo a pro kterou už bylo vybráno datum i místo – 11. listopadu v T-Mobile Arena v Las Vegas.

Nakonec se rozhodl tak neučinit. Vycítil, že je čas na změnu.

„Moje srdce cítí mír, když jsem předal svoji pochodeň do rukou Anthonyho Joshuy – příští generaci. Hodně štěstí bráško, jsem na tebe hrdý,“ napsal den po oznámení odchodu do důchodu na svůj twitterový účet.

• < Předchozí
• Další >