Konečný vs. Quillin / zdroj foto: Boxingscene.comWASHINGTON – Duelem ve Washingtonu skončila dlouhá kariéra Lukáše Konečného, ke které se odhodlal po nepovedeném vystoupením pod pěti kruhy v Sydney 2000. Co nyní čeká český profesionální box? O tom více na následujících řádcích.

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

• FOTO Brutální Porter poslal Malignaggiho do špitálu
• FOTO Chirurgova marná snaha. Konečná: Jsem na něj hrdá!
• Šumenov vyšuměl s nestárnoucím mimozemšťanem jménem Hopkins!
• Quillin: Konečný ustál údery, které by jiné poslaly k zemi!
• Dojatý a pobitý Konečný: Quillin to nedostal zadarmo!

Už o minulém víkendu před odletem do států jsem nad následující slovy dlouze přemýšlel. Snažil jsem se najít odpověď na otázku: Co bude s tuzemskou boxerskou scénou poté, jestliže Lukáš soubojem s Quillinem tu svojí završí? Ať jsem to bral z jakékoliv strany, k moc pozitivnímu jsem se nedopracoval.

Když jsem před více jak pěti týdny lákal na „Zlatý měsíc českého boxu", tak zcela objektivně jsem čekal více. O tom, že Luboš Šuda v Rusku padne, nebylo třeba pochybovat. To, že zápas Davida Price s Ondrou Pálou a duel Tolji Hunanyana se Štěpánem Horváthem budou trvat tři, respektivě dvě kola, jsem ale nečekal.

A ano, i Lukášovi jsem dával více šancí na úspěch, než se ukázalo, že je v jeho silách. Jenže ačkoliv nyní někteří nad jeho výkonem ohrnují nos, opět prokázal, že odchází tuzemská jednička a evropská špička. Nebo si vážně někdo myslí, že průměrný boxer by dokázal po půlročním výpadku vydržet dvanáct kol s mistrem světa a klukem, který v posledních třech duelech poslal své protivníky dvanáctkrát k zemi?

Ano, ze strany Lukáše tomu chyběla větší úderová aktivita, ano, dostal relativně nařezáno, ale box je také taktika a jak se v posledním měsíci ukázalo, i na to, abyste dokázal takticky ustát šestatřicetiminutový zápas na se ctí na body, musíte prostě něco umět. Mimochodem Konečný se stal teprve druhým soupeřem Quillina, který s ním ani jednou nebyl na zemi.

Pokud se nyní podíváme na českou boxerskou scénu bez Lukáše, musím říct, že mě tak trochu polévá horko. Nechci lámat hůl nad Ondrou Pálou, ale aby se vyškrábal mezi užší světovou špičku, to už nyní bude mít sakra těžké. Dá se říct, že pro něj bude zlomový případný další souboj s některým z respektovaných bojovníků.

Jenže, co dál? Luboš Šuda, či Roman Kracík, na jejichž jménech staví promotéři večery doma, toho dokázali spoustu, ale to nejlepší mají za sebou. Štěpán Horváth šel loni výkonnostně nahoru, ovšem tři porážky z posledních tří duelů, navíc těžké KO (psychické) od Tolji Hunanyana jeho kariéru možná i definitivně zastavilo.

Tolja je kvalitní, inteligentní bojovník, mám ale obavu, že na větší boxerskou kariéru to už také nebude. Pokud tedy nestane v evropských podmínkách rychlík a lá Guillermo Rigondeaux, nebo Vasil Lomačenko. Michal Dufek, Tomáš Adámek, či Tomáš Mrázek umí udělat super zápasy, leč bohužel většinou je prohrávjí, navíc už jim také není dvacet. A následuje...

Velká díra. Stejně jako v mnoho dalších sportech se tady prospalo více jak deset let. Vím, že to trenéři i boxeři neradi uslyší, vím, že to má návaznost na další faktory, včetně amatérského boxu, ale prostě je to tak.

Stejně jako hokejisti žili deset let z Nagana a zlaté generace a po roce 2005 se najednou zjistilo, že tu nikdo není, stejně jako fotbalisté z té, kterou tvořila zlatá lvíčata z přelomu tisíciletí, český box žil s amatérských úspěchů Rudy Kraje, Lukáše Konečného, Ládi Kutila a těch profesionálních těchto tří, ke kterým se přidali již zmínění Kracík, se Šudou a sem tam někdo další.

Jenže to kompetentním lidem stačilo. A pokud byste nyní hledali mladého českého boxera kolem pětadvaceti let s potenciálem stát se bojovníkem alespoň evropského formátu, hledali byste marně. Ano, je tu šestadvacetiletý Martin Parlagi, který má talent i nyní možnost vybojovat velký duel, ale to je bohužel pro tuzemský box Slovák.

Nechci psát, že se zde neumí dělat galavečery, že se zde neumí udělat zajímavé a atraktivní zápasy, mám ale pochybnosti o tom, zda-li to bude bez „lídra-boxera" na nakopnutí sportu jako takového stačit. Zvláště, když tuzemské televize neměly v posledním roce zcela nepochopitelně zájem ani o Lukáše a především za oceánem nad tím pořadatelé i novináři kroutili nechápavě hlavou.

Lukáš byl lídrem českého boxu téměř jedno desetiletí a svojí pozici korunoval zlatým koncem v podobě duelu na americké půdě. Pokud někdo tvrdí, že českému boxu neudělal reklamu, neví, o čem mluví. A pokud to někdo říká, velmi by mě zajímalo, kdo jiný to za posledních deset let dokázal lépe.

Český profesionální box nyní pár let prostě dle mého čeká pár let „Doba temna". Doba, během které by ale bojovníci, trenéři i funkcionáři neměl začít fňukat, jak je celý svět proti nim a jak je život těžký, jak mi chybí peníze a možná i kapesníky na utírání slz, ale naopak se kousnout do práce a makat, makat, makat.

Pokud mne něco přece jen naplňuje k tomu, aby myslel pozitivně, pak jsou tři faktory:

1) Několik takových lidí se v tomto prostředí přece jen pohybuje, či objevilo. Jen prostě potřebují čas. A je jedno, jestli se jedná o ty ze světa profesionálního boxu, nebo potencionální talentovaní amatérští mladíci, či dívky, které mohou třeba v budoucnu dělat čest českého šermu pěstí také v profiringu.

2) Fakt, že pokud se potvrdí Valná hromada ČBA, tak v nejužším vedení amatérského svazu bude nově fungovat Ruda Kraj.

3) A fakt, že ČUBP (Profesionální unii českých boxerů), povede právě Lukáš, kterému se nyní po konci vlastní kariéry uvolní ruce pro manažerskou práci.

Dle mého naprosto ideální rozložení. Český box nemá jiné dva bojovníky, kteří mají větší respekt jak doma, tak i za hranicemi, kteří jsou pracovití a kteří mají manažerský talent. Ale pozor! Sami nic nezmůžou...

• < Předchozí
• Další >