Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.czWASHINGTON – Český boxer Lukáš Konečný završil svojí bohatou kariérou zápasem s Američanem Peterem Quillinem o titul mistra světa WBO ve střední váze v americkém Washingtonu. Jako první tuzemský bijec si zaboxoval o světový pás na americké půdě, pod hlavičkou aktuálně největší promotérské formace světa Golden Boy Promotions.

Ještě s kolegou Frantou Prachařem z deníku Sport jsme mohli být jako jediní čeští novináři u této jedinečné události a po boku Konečného strávit za velkou louží pět dní. Jaké byly? A je skutečně box ve státech tak výjimečný, nebo je to jen nafouknutá bublina? To se pokusím přiblížit na následujících řádcích...

DALŠÍ NOVINKY Z RINGU:

• SROVNÁNÍ Lebeděv vs. Jones II.: budeme svědky další brutální show?
• Gentleman Leapai: Na Klička nic zlého nepovím, ale v ringu už promluvím!
• FOTO Leapai bude lepším 'Haymakerem' než Haye, tvrdí Kličko
• VIDEO Konečný schytal na 400 úderů, přesto odešel do důchodu se ctí
• Víkend: Zemřel 'Hurikán' Carter, 'Kanón' Briggs znovu pálil ostrými

Golden Boy Promotions se Showtimem a Top Rank s HBO. Toť největší boxerské dvojice současnosti. Být na akci jedné z nich byl od té doby, co se na tento sport specializuji, můj novinářský sen, který se mi začal díky Lukášovi plnit na konci února.

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.czA přes několik překážek v podobě vyřizování pracovních víz i tříhodinového zpoždění v Bruselu kvůli výměně celého palubního počítače v našem obřím Airbusu, která mi mojí druhou cestu letadlem v životě (ta první byla mezi Prahou a právě Bruselem) rozhodně neulehčila.

Vše ale nakonec dobře dopadlo a krátce před úterní půlnocí již místního času jsem si po poslední celní kontrole – tentokrát již na letišti ve Washingtonu – mohl s úlevou říct: Jsem na šest dní Američanem.

Na rozkoukání a zjištění co a jak ale nebylo moc času, již o 14 hodin později nás čekala první akce – otevřené tréninky se všemi účastníky sobotního galavečera v DC Armory. Právě tímto okamžikem jsem vstoupil do světa velkého boxu, který jsem tolik toužil poznat. A hned úvod mi ukázal, jak jiný svět to proti Evropě za velkou louží je.

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.czBoxeři, jejich kamarádi i týmy sice působili hodně uvolněně a s dochvilností si také příliš hlavu nelámali, i když za to částečně mohly ucpané silnice Washingtonu, vše kolem ale bylo profesionální a jednoduše nalajnované minutu od minuty.

Brožura s informacemi o všech bojovnících, kompletní harmonogram všech akcích s galavečerem spojených, kdy a kde budou k dispozici oficiální fotografie a videa, to vše bylo hned na úvod připravené pro všechny zástupce médií. Samozřejmostí bylo i to, že zástupci Golden Boy Promotions přišli sami za námi, představili se s ujištěním, že nám budou kdykoliv k dispozici, což se následně několikrát potvrdilo.

A to především při samotném galavečeru. Tomu předcházela oficiální tisková konference a vážení, které je v Americe nejen v boxu, ale třeba i v MMA pojato jako velká show s hudbou, dýdžejem a krásnými Ring Girls.

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.czJestliže jsem během svého pobytu ve Washingtonu potkal pěkných holek, které bych spočítal na prstech jedné ruky, dívky oblečené v přiléhavém oblečení hlavního sponzora akce byly skutečně „pravými Američankami" z filmů a seriálů. A poté, co odhodily široký profesionální úsměv, také velmi milé.

Co bylo na tiskovce ještě jiné? Zatímco v Evropě a především v Česku se na nich až křečovitě lpí na tom, že po uvedení je „oficiální část" s otázkami na zúčastněné – často povinné a bez další možnosti se se sportovci bavit soukromě – zde to bylo přesně naopak. Po zhruba 50 minutách oficiální části a focení nastala další zhruba hodinka, kdy byli jednotliví boxeři k dispozici zástupcům sedmé velmoci bez jakéhokoliv omezení a nutnosti stát před reklamními panely a podobně.

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.czA ve stejném duchu se pokračovalo i na samotném galavečeru. Kromě volného občerstvení pro média a speciálního přístupu na wifi, zde byl i přesný zasedací pořádek. A právě zde se ukázala ona slíbená pomoc zástupkyň pořádající agentury.

Jestliže jsem během týdne s wifi neměl na hotelu, ani dalších akcích problém, jako na potvoru právě na galavečeru ano. I to se ale vyřešilo, stejně jako to, že jsem potřeboval pro zápas Lukáše s Quillinem sedět u stolu. Jednoduše jsem dostal po prosbě k dispozici místo hned vedle komentátorů televize Showtime v první řadě (i hvězdný Dan Rafael se mi díval na záda) a jedna ze zástupců Golden Boy Promotions mi poskytla wifi připojení přes svůj mobil.

O tom, jak speciální postavení má v současném boxerském světě právě Rafael jsem se přesvědčil po skončení celého galavečeru, když se oficiální tisková konference uskutečnila práve před jeho stolem. Žádné stěhování s rozepsanými články do nějaké speciální místnosti.

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.czNe, hvězdný Bernard Hopkins, který na mě mimochodem udělal obrovský dojem svým stoprocentním přístupem, kdy je vidět, že až hvězda, ví, co se sluší a patří, box a vše kolem bere jako svojí práci, si prostě dřepl na židli před Rafaela a tiskovka mohla začít.

Na jeho místě se pak protočili i další bojovníci a žurnalisté tak mohli bez nějakého stěhování pokračovat ve své práci a psát své články, zatímco za jejich zády mizel ring a již dvě hodiny po galavečeru byl naložený na náklaďáku a odvezen pryč, stejně jako další těžká technika.

Jestliže oficiální a pracovní část mé cesty za oceán ve mne zanechala jen samá pozitiva, ze kterých se dá čerpat pro další práci mnohé, ta neoficiální už tak „růžová" ale nebyla. Ano, v Americe najdete hodně ochotných lidí – mě s kolegou si nejvíce získal obrovitý černoch na recepci našeho hotelu, kterému jsme na konci pobytu darovali tričko z galavečeru, zároveň je ale vidět, že s demokracií to ani ve Washingtonu není tak růžové.

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.czTréninky probíhali v čistě černošské čtvrti, která je navíc umístěná v části „Southwest", zatímco daleko lepší části pak v „Nordeast". Až neuvěřitelně pak působí fakt, kdy z těchto částí dojede na hlavní vlakové nádraží Union Station, kde jako byste vstoupili do jiného světa luxusu ve čtvrti která obklopuje Bílý dům.

Podobné je to i s tolik vychvalovanými cenami oblečení a služeb. Platí staré, známé i z Česka – jak kde a jak co. Pokud jsem totiž za něco utratil skutečně balík, pak za cestu taxíkem, kdy vás už jen nasednutí do něj stojí 3,5 dolarů a dalších 2 a 3 dolary taxa za přivolání. V okamžiku, kdy máte platný řidičák pro státy se tak rozhodně vyplatí půjčit si na nádraží auto a cestovat sám.

Pro takovou volbu jsou ale klíčové dva faktory – vyznat se v chaosu místních ulic, smířit se s faktem, že Američan za volantem je hodně nevyzpytatelná osoba, a také s tím, že rychlostní limity zde berou všichni naprosto vážně, stejně jako muže v uniformách. Na druhou stranu, za celých šest dní jsem nebyli svědky jediné nehody, přestože jsem v ulicích Washingtonu strávil hodiny a hodiny.

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.czA přes všechna negativa a dle mého i segregaci obyvatelstva, kdy ve službách (kromě policie, či hasičů) prostě v drtivé většina narazíte na černochy, či cizince – občas jsem měl pocit, že taxikáře zde dělají pouze Súdánci a Etiopané – jedno se Američanům nedá upřít: láska k jídlu!

Ono je to ostatně na nich dost dobře vidět (a na mě po týdnu tam také). Porce jídla se s tím, co vám nabízí české restaurace nedají srovnávat. Ke všemu hranolky, či místní verze bramboráčků a hrsti omáček. A zatímco v Česku zaplatíte 30 a více korun za obyčejnou neperlivou vodu, zde je samozřejmostí, že vám ji zdarma dají ke každému jídlu. O tom, že v místním McDonaldu si skutečně objednáváte BigMaka a ne housku s kusem masa, není také třeba pochybovat.

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.czOsobně jsem se nejvíce těšil na americkou specialitu – steaky. A také jsem nebyl zklamán. Nevím, jak to dělají, ale je jedno, jestli jste v Dunners (mimochodem tohle je fastfood dle mého gusta, kterému může závidět kdejaká pražská lepší restaurace), nebo ve speciální luxusní restauraci v centru, vždycky vám přinesou obrovský flák masa, který se rozplývá na jazyku a který skoro nemusíte krájet.

Co jsem si vzal z tohoto výletu jako celek? Za prvé to jednoduše stálo za to a pro mě osobně to byl neskutečný zážitek se vším všudy. Za druhé jsem zjistil, že Amerika (respektive Washington) jako taková není o nic lepší místo na žití, než Česko a Praha, že se máme co učit my od nich, stejně ale jako Američané od nás.

Pokud jde o hlavní bod mé cesty – boxerská akce pod hlavičkou Golden Boy Promotions – byla to škola profesionality a kvality se vším, co k tomu patří a z čeho se dá čerpat jen to pozitivní. To totiž nakonec přebije i fakt, že zhruba polovina soubojů z předprogramu svojí kvalitou dle mého zaostávala i za průměrnými duely v Česku, nebo Německu.

Po organizační stránce se máme v tuzemsku i v Evropě co učit. Jde jen o to, zda-li to jsou ochotni kompetentní lidé přijmout a slyšet, nebo to budou brát jako povyšování a neoprávněnou kritiku. Ne vše je totiž jen otázkou peněz a zázemí, za kterému může fakt, že box za velkou louží má úplně jiné postavení než u nás.

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.cz

Washington, D.C. / zdroj foto: Profiboxing.cz

• < Předchozí
• Další >